Cíl: Vyhodnotit rozdíly v účincích ranibizumabu a pegaptanibu sodného při léčbě odchlípení pigmentového epitelu sítnice (RPE) u věkem podmíněné makulární degenerace (AMD).
Metoda: Retrospektivní analýza pacientů léčených anti-VEGF terapií pro věkem podmíněnou makulární degeneraci na Oční klinice Univerzitní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v období od května 2009 do října 2010. Analýza zahrnovala pacienty s dobou sledování delší než 6 měsíců a přítomným serózním RPE na základě okultní choroidální neovaskularizace (CNV), potvrzeným optickou koherentní tomografií (OCT) a fluoresceinovou angiografií (FAg).
Soubor: Během sledovaného období bylo ranibizumabem léčeno 37 očí 37 pacientů (průměrný věk 73,2 let; 20x pravé oko (OD)/17x levé oko (OS)). Pegaptanib sodný byl podán 17 pacientům do 17 očí (průměrný věk 72,4 let; 10x OD/7x OS). Sledovací období ve skupině s ranibizumabem bylo 8,51 (SD 3,32) měsíce a ve skupině s pegaptanibem 9,94 (SD 5,50) měsíce.
Výsledky: Ve skupině léčených ranibizumabem se průměrná tloušťka ablace RPE snížila z 2865 μm (SD 810) na 2270 μm (SD 1265) a výška ablace z průměru 334 μm (SD 160) na 238 μm (SD 178). U pacientů léčených pegaptanibem se průměrná tloušťka snížila z 3245 μm (SD 930) na 2159 μm (SD 1185) a průměrná výška se snížila z 354 μm (SD 173) na 208 μm (SD 107). Statistický test významnosti neprokázal žádné významné rozdíly (při hladině významnosti p = 0,05) ve změně výšky nebo šířky ablace RPE u žádné skupiny pacientů (výška p = 0,09, šířka p = 0,21; Mann-Whitneyův test). U tří pacientů v skupině léčených ranibizumabem (8,1 %) došlo během sledovaného období rupturu RPE. U pacientů léčených pegaptanibem sodným nebyla pozorována žádná ruptura RPE.
Závěr: Ačkoli nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v účinnosti obou léků při léčbě ablace RPE, byl zaznamenán jasný trend směrem k vyšší účinnosti z hlediska pokrytí ablace RPE a nižšího výskytu ruptury RPE. Omezení studie spočívají v malém počtu pacientů a krátkém sledovaném období.