Cíl: Cílem studie je vyhodnocení současného vlivu lehké myopie a oslnění na kontrastní citlivost za mezopických podmínek odpovídajících podmínkám při řízení vozidla v noci.
Materiál a metodika: Studie se zúčastnilo 22 dobrovolníků (11 žen a 11 mužů) ve věku od 20 do 42 let (průměr 26,5 let, směrodatná odchylka 5,2 let) s normálním binokulárním viděním a normální monokulární i binokulární zrakovou ostrostí naturálně nebo s korekcí a s normálníma zdravýma očima. Studie byla koncipována jako prospektivní. Po adaptaci na mezopické podmínky byly pomocí přístroje Mesotest II provedeny v náhodném pořadí tři série měření kontrastní citlivosti, a to s plně korigovanou refrakční vadou, s navozenou myopií -0,50 D a -1,0 D. V každé sérii bylo provedeno měření bez oslnění a s oslněním. Všechna měření byla provedena dvakrát a jako výsledek byl uvažován jejich průměr. Vliv navozené myopie a oslnění byl hodnocen metodou analýzy rozptylu pro opakovaná měření.
Výsledky: Byl prokázán signifikantní vliv přítomnosti myopie (p < 0,001) i oslnění (p < 0,001) na mezopickou kontrastní citlivost, přičemž s rostoucí myopií nebo při přítomnosti oslnění kontrastní citlivost klesala. Byla také zjištěna signifikantní interakce těchto faktorů (p < 0,001), která se projevila zvýšeným vlivem oslnění při přítomnosti refrakční vady, přičemž dopad oslnění s velikostí vady rostl. Bez přítomnosti myopie mělo oslnění minimální vliv.
Závěr: Kontrastní citlivost při mezopických podmínkách je zásadně ovlivněna nekorigovanou myopií i oslněním, přičemž významný vliv oslnění lze pozorovat zejména při přítomnosti myopie, která dopad oslnění podstatně umocňuje. Proto by měl být u osob, které často potřebují kvalitní vidění za mezopických podmínek (typicky u řidičů) kladen důraz na dobře stanovenou korekci refrakční vady. Pro předcházení nežádoucímu vlivu oslnění je též vhodné u těchto osob zvážit korekci případné noční myopie.